Zůstal v téhle pozici objetí, zatímco já jsem se mohla starat jen o to, že nás někdo vidí.

Po chvíli se ode mě odtáhl a já jsem na něj zamrkala, stále zmatená tím, co se právě stalo.

"Proč jsi...?"

"To proto, že jsem viděl někoho, koho znám, a nechtěl jsem, aby mi viděl do tváře," řekl s kamennou tváří. "Neboj se, nic ti nedělám."

Otočil se ode mě a vrátil se zpátky na invalidní vozík.

"To bylo ve