Zbytek dne jsem strávila prací u svého stolu.

Když nadešel čas jít domů, vzhlédla jsem k němu. "Mám se připravit, abychom mohli jít spolu?"

"Ne, musím se nejdřív někde zastavit," řekl a pokynul mi, abych šla k němu.

Přišla jsem tam, kde byl, a on poklepal na stehna, čímž mi naznačil, abych si na ně sedla.

"Mně je z toho taky smutno," řekl a hladil mě po vlasech. "Ale dneska večer budu doma, neboj.