Následující ráno přišlo rychleji než kdy jindy.

Stále jsem čekala, že řekne, že se cesta ruší, ale když jsme stáli před recepční a rušili zbývající dny naší cesty do Itálie, uvědomila jsem si, že se to s každou vteřinou stává realitou.

"Jsi v pořádku?" Zeptal se mě alespoň tisíckrát, když jsme mířili na letiště.

Nedokázala jsem se ani usmát, takže jsem mu pokaždé jen přikývla.

Držel obě naše tašky