LUCA

Ta žena byla zatraceně nebojácná. Musel jsem si přiznat, že mě zaujala mnohem víc, než jsem čekal.

Nechal jsem ji v ložnici, aby měla čas smířit se se svým novým osudem, a znovu jsem ji varoval, že pokus o útěk jí nepomůže zůstat naživu. Pak jsem sešel dolů a zamířil do své kanceláře, kde jsem našel Enza, jak upřeně zírá na monitor počítače.

"Co se děje?" zeptal jsem se ho.

Nepohnul se ani se