VEDA

Zamířil ke mně, ladný a silný jako velká kočka, jeho modré oči planuly majetnickým světlem a upíraly se na mě.

„Ne,“ řekla jsem mu. „Drž se ode mě dál. Nechci s tebou nic mít.“ Byla jsem na něj tak nasraná, že bych mohla plivat.

„No, to máš kurva smůlu,“ řekl, jeho hlas byl hluboký a chraplavý. „Protože se mě nezbavíš, Vedo.“

Couvala jsem, jak za mnou kroužil, pomalu, dokud se mé nohy nedotkl