EPILOG

ENZO

Kopl jsem do vchodových dveří, až se zavřely, a opřel se o ně zády. Sundal jsem si sluneční brýle a snažil se alespoň na chvíli zhluboka dýchat. Jen sakra dýchat. Naštěstí nikdo nebyl poblíž, aby viděl, jak mi oči divoce těkají po obrovském obývacím pokoji. Srdce mi bušilo v hrudi, a na okamžik jsem si myslel, že mi snad vyskočí z žeber. Nebo omdlím. Jedno z toho. Nebo obojí.

Co to sak