Enzo

Ten křik.

Nikdy bych nezapomněl ten zvuk. Nebo jak bezmocný jsem se cítil. Jak po chvíli byl hlas mé ženy tak chraplavý, že sotva vydala nějaký zvuk, i když měla ústa dokořán a bál jsem se, že si trvale poškodí hlasivky. Ale přesto křičela. Oči vyboulené hrůzou. Tělo se jí třáslo silou toho křiku.

Alessandřiny výkřiky mě stále pronásledují ve snech.

Vyskočil jsem z gauče, kde jsem musel usnou