Šla jsem do práce s planoucími tvářemi a srdcem bušícím v hrudi ve staccatovém rytmu, napůl vzrušená a napůl vyděšená, že tam Enzo bude. Styděla jsem se za své včerejší chování po telefonu. Když Enzo zavolal, tvrdě jsem spala a zdálo se mi o něčem, na co jsem si nedokázala vzpomenout ve chvíli, kdy jsem zvedla telefon a uslyšela jeho hlas. Zněl nějak jinak. Stále tak panovačně jako obvykle, ale ta