Způsob, jakým to řekla, mi připomněl záblesky, jak říkala totéž, když jsem jí přikazoval, aby se dotýkala sama sebe po telefonu. Tělo se mi napjalo. "Pojď. Dáme ti něco k jídlu."

"Oh, ehm..." Ukázala přes rameno zpět do klubu. "Vlastně jsem si přinesla sendvič. Na nic jiného nemám čas."

Zamračil jsem se. "Oni čekají, že budeš pracovat celou noc na sendviči?"

Usmála se na mě. Nebyl to úplný úsměv,