Enzo se natáhl kolem mě, aby zavřel vodu, a já jsem vdechla jeho vůni temného lesa, která mi už byla tak známá. Voněla jako domov.

Byla jsem doma.

Z ničeho nic jsem propukla v pláč.

"Hej, hej. Co to?"

"J-já se omlouvám." Snažila jsem se ovládnout, ale všechno, co jsem mohla dělat, bylo stát tam, nahá a zmrzlá, s mokrými vlasy visícími přes obličej, zatímco mé tělo zmítaly prudké vzlyky.

Bez jediné