Serafina

Enzo si mě držel u sebe celou noc a půlku následujícího dne. Z postele jsme vstali jen proto, abychom se osprchovali nebo použili toaletu. Nechal mě samotnou jen jednou, když jsem podřimovala, aby nám přinesl víno a zbytky od večeře, abych neměla hlad.

A po celou tu dobu mi připomínal, komu patřím, jak slovy, tak svým tělem, dokud jsem se nepřestala snažit to popírat. Popírat jeho. A měl