Serafina

Musela jsem jít. Musela jsem jít hned.

Probudilo mě Enzovo těžké dýchání vedle mě. Převalil se a ležel na břiše, hlavu otočenou ode mě. Ruka, která byla ke mně nejblíž, byla ohnutá v úhlu a prsty se mu zamotaly do mých vlasů.

Pomalu a opatrně jsem prameny vyprostila z jeho sevření. Počkala jsem pár vteřin a pak jsem se začala pomalu zvedat z postele. Svaly, o kterých jsem ani nevěděla, že