O ROK POZDĚJI

V temném lese, kde se sotva dotýkaly stromy záblesky měsíčního světla, běžela osamělá bílá vlčice, aby si zachránila život.

Pět vlků ji pronásledovalo a snažilo se ji chytit. Její srst byla tak bílá, že zářila i v naprosté tmě. Proto pro ně nebylo těžké sledovat vlka, který byl před nimi.

Za bílou vlčicí vydávalo pět vlků své divoké, zvířecí vrčení.

Když jim došel dech, zastavili se.