Isabella věděla, že není úniku, tak si povzdychla a následovala Charlotte do Françoisovy kanceláře. Když se Charlotte usadila na Françoisovo místo, zůstala stát a upřeně zírala na stůl, místo aby se dívala na Charlotte.

„Můžeš se na mě podívat, víš,“ řekla Charlotte, a když Isa zvedla oči, věnovala jí úsměv, který, jak Isabella viděla, nedosahoval k jejím šedým očím. „Myslím, že ty i já víme, proč