Můj manžel je mafián

Kapitola 142

Jeden z těch dnů

Slunce se plížilo přes obzor a vrhlo jemnou zlatavou záři na dům. Bylo tiché ráno, nebýt tichého vrnění chladničky a občasného vrzání podlahových desek pod Dionellinýma nohama. Stála na vrcholu schodiště a mhouřila oči, když sledovala, jak Natan proskakuje obývacím pokojem a jen těsně se vyhýbá hromadě časopisů, které tak pracně uspořádala jen o p