Několik následujících dní jsem se Rykerovi vyhýbala, jak jen to bylo možné. Zůstávala jsem celý den ve svém pokoji a sotva jsem ho opustila, pokud to nebylo naprosto nezbytné. Kdykoliv jsem ho zahlédla, zamumlala jsem pozdrav a co nejrychleji jsem se ztratila z dohledu.

Věděl, že se mu vyhýbám, sakra, věděli to všichni a já věděla, že v jednu chvíli se mu to přestane líbit a bude ode mě vyžadovat