Ryker už jsem potom neviděla. Uplynuly dva dny a začala jsem se ptát, kdy ho zase potkám. Snažila jsem se skrýt svou zvědavost ohledně něj, ale moje rodina mě znala až moc dobře a Christine mi nakonec řekla, že bydlí v palácovém penzionu.

Bylo divné vědět, že je blízko, a stačilo by jen pár minut cesty a uviděla bych ho. Konečně chápu, co lidé myslí, když říkají, že co oči nevidí, to srdce nebolí,