Isabella klidně vykráčela firemním východem, hlavu vztyčenou navzdory vnitřnímu zmatku. Opřela se o zeď, aby se udržela, a pomalu kráčela, oči plné slz. Celé její tělo se chvělo emocemi, a tak do někoho vrazila, hlavu skloněnou v zoufalství.

"Promiňte," zamumlala, hlas se jí chvěl. Pak ale zachytila známou vůni, která jí přinesla pocit útěchy a důvěrnosti. Zvedla oči a všechno se na okamžik zastav