Lucas stál jako přimražený před dveřmi Isabelliny ložnice, ruka se mu vznášela jen pár centimetrů od naleštěného dřeva. Srdce mu bušilo v hrudi, ten zvuk byl v tichu chodby téměř ohlušující.

Zíral na dveře, jeho pohled se zdržoval, jako by si přál, aby se samy otevřely. Každý kousek jeho bytosti křičel, aby vyrazil dveře, strhl ji do náruče, držel ji blízko, dokud bolest v hrudi neustoupí.

V hrdle