Isabella

Tiché zasténání mi uniklo z rtů, když jsem se neklidně pohnula.

Náhle jsem se posadila, srdce mi divoce bušilo zmatkem. Místnost byla tlumeně osvětlená jemnou září. Toto místo mi bylo cizí.

Zamžourala jsem do šera a snažila se vzpomenout, co se stalo.

Poslední živá vzpomínka byla, jak mě srazili z vysoké terasy, ten odporný pocit pádu vzduchem.

Pak ti muži. Ti muži mířili těmi zbraněmi na