Dvě seděly v pokoji tiše celé dlouhé minuty.

„Omlouvám se,“ kápala se Klára zdvořile a Izabelu tím překvapila. „Asi tě můj náhlý příchod musel šokovat.“ Tiše se zasmála.

Izabela nejistě přikývla, nevěděla, co Klára hraje nebo co od ní v tu chvíli chce. „Ne, to je v pořádku,“ zamumlala a nuceně se usmála.

Obě seděly v trapném tichu, vzduch byl prosycen nevysloveným napětím.

„Jen jsem ti chtěla podě