Kapitola patnáctá: Sejdeme se na lavičkách během třetí hodiny.

Aiden tam byl, v mé třídě, stál s velkou krabicí čokolády a ještě větší kyticí rudých růží v rukou, hned vedle mého určeného místa. Usmíval se a díval se na mě s takovým obdivem v očích, že se mi kolena málem podlomila.

Skoro jsem slyšela text písně Wildest Dreams v hlavě!

To je pravda. Tyhle scény se dějí jen ve filmech a klišéovitých