Kapitola čtyřicátá: „Kluci, trochu mírněji, prosím.“ dobíral si nás Aiden, až mi zrudly tváře.

Z ničeho nic se objevila ruka a sebrala mi z talíře hranolek. Zamručela jsem a všimla si Harperova pobaveného výrazu.

Zamračila jsem se na něj a založila si ruce na prsou. Jen se mi vysmál za mé předstírané rozhořčení, objal mě kolem ramen a přitáhl si mě k tělu. Okamžitě jsem se uvolnila pod jeho doteke