Kapitola čtyřicet devět: „Tvrdí, že je moje, ale já tomu nevěřím.“

Jako blesk z čistého nebe byl Harper přede mnou a já jsem se dívala do jeho zelených očí. Ty oči vypadaly ztrápeně a několikrát mi přejely po obličeji.

Sevřela jsem peřinu kolem hrudi pevněji, uvědomujíc si blízkost našich těl a tu toxickou chemii, která mezi námi vždycky tak silně fungovala. Já nahá pod prostěradlem a on nahý pod