Zasténala jsem, když se ozvěna dopadu mého telefonu na podlahu rozlehla po místnosti. Jen doufám, že se nerozbil. Nemyslím si, že bych v tuhle chvíli zvládla ještě víc stresu.

Opatrně jsem vzhlédla a spatřila Evu, jak se na mě usmívá. Nervózně jsem polkla, zatímco uvnitř jsem šílela.

Proč se sakra tyhle věci dějí vždycky mně?!

"Dobrý den, paní Cainová," rychle jsem zvedla telefon a postavila se ze