Pomalu jsem otevřela oči a rychle zamrkala, abych zahnala veškerou zbývající ospalost. Když jsem si položila hlavu na polštář SVÉ postele, který nějakým záhadným způsobem voněl po Harperovi a úžasně mě uklidňoval, plánovala jsem si na pár hodin zdřímnout, protože spánek byl nejlepší zatracený lék na úzkost a na veškerý ten zmatený chaos emocí, které jsem cítila.

Nečekala jsem, že v tom budu tak do