Byl jsem sobecký, to jsem věděl. Neměl jsem Zaru včera večer takhle opustit, i to jsem věděl. Ale šlo o to, že jsem musel. Kromě kontroly stavu mého otce jsem musel pro smečku udělat i několik velmi důležitých věcí.

Nechtěl jsem ji takhle opustit. Způsob, jakým se na mě dívala, jako by mě nikdy nechtěla pustit, doháněl mého vlka i mé srdce k šílenství. Toho pohledu v Zařině tváři jsem se ve snech