Vznášela jsem se a padala.

Nic jsem necítila.

Tma.

Pocit nejjemnější trávy pod mým tělem.

Kráčela jsem k útesu.

Našla jsem bílou ženu na okraji útesu.

Rozčileně jsem se přiblížila k bohyni Měsíce, podrážděná, proč jsem tu zase. Tyhle schůzky mě neskutečně štvaly, hlavně proto, že jsem se nikdy nemohla otočit a odejít. Prostě jsem nemohla bohyni ignorovat a jít si po svých. Takže tyhle rozhovory by