Rosaline – pohled první osoby

"Teď už můžeme,"

Pohlédl na mě, jeho oči se leskly v tlumeném světle auta.

"Jsi si tím jistá?" zeptal se a prsty mi kreslil obrazce na stehně.

Zaryla jsem zuby do spodního rtu a snažila se zadržet vlnu touhy, která mě hrozila pohltit. "Ano," vydechla jsem, sotva jsem slyšela vlastní hlas přes zvuk svého bušícího srdce.

Usmál se a jeho ruka se posunula výš k mému pasu.