Ario,

Vyrážím ven a ženou se za Lucasem, srdce mi buší jako bych právě uběhla zatracený maraton. "Počkej, Lucasi!"

Jde dál. Samozřejmě, že jde.

Přidávám, už skoro běžím. "Lucasi, počkej, prosím!" Konečně ho dohoním a stavím se mu přímo do cesty, abych mu zabránila jít dál. Zblízka to vidím – vypadá stejně, pořád stejně otravně nádherně jako vždycky, ale ta vřelost? Pryč. A ta absence? Díky ní vypa