Ario,

Když se proberu, první, čeho si všimnu, je bušení v hlavě. Je to kruté, jako by mi někdo zatloukal hřebíky do lebky. Celé mé tělo je těžké, ale nejvíc křičí hlava. I otevření očních víček je jako zvedání kamenných desek. Přesto je násilím otevřu.

Všechno kolem mě je černočerné. Nikde není žádné světlo kromě slabého plamínku venku… myslím, že je to oheň. Zamžourám a snažím se soustředit na zá