Když jsme se vrátili k bratrovi, čekal na mě venku. Tvář měl jako neproniknutelnou masku, v níž se nezračila jediná zatracená emoce. Klidně jsem opětoval jeho pohled; věděl jsem, že se mnou chce mluvit. „Nech mě ji odvést do našeho pokoje a pak přijdu dolů do tvé pracovny,“ řekl jsem mu.

Jednou kývl, otočil se na patě a provedl dokonalý obrat čelem vzad, než rázně vkročil do domu a nechal mi otevř