Když jsme se s Adrianem vrátili do sídla, zamířil jsem rovnou do bratrovy pracovny. Byl jsem příliš rozrušený na to, abych vydržel dlouho sedět v klidu.

Jako vždy jsem neklepal, než jsem vtrhl dovnitř. Emmaline mu seděla na klíně, vlasy rozcuchané, košili vyhrnutou v pase. Tváře jí zrudly, když se rychle vyškrábala z Jamesova klína. Bratr se na mě zamračil.

„Hlášení, kurva, nemohlo počkat?“ zeptal