VIVIAN

„Páni,“ zírala jsem. „Prostě... páni.“

„Je to jen kancelář,“ trval na svém Jesse, když si svlékal sako a věšel ho přes opěradlo svého koženého manažerského křesla.

„Tohle není kancelář. To je větší než můj byt.“ „Asi je to docela prostorné.“ „Ach, jak skromné,“ dobírala jsem si ho.

„Chovej se jako doma. Nemělo by mi to trvat moc dlouho.“

„Žádný spěch.“

„Trojchu je. Potřebuju tě dostat domů