Pokud šlo o Jeremiaha, nerozmýšlela jsem se dvakrát a své křivky vystavovala na odiv. Toužila jsem po jeho pozornosti jako poblázněná školačka.

K mému velkému zklamání byl Jeremiah vždycky gentleman. Nikdy se ani nepřiblížil k překročení té tabuizované hranice, o jejíž překročení jsem tolik stála. Bez ohledu na to, jak moc jsem se snažila, a páni, že jsem se snažila.

„Posloucháš mě vůbec?“ „Ano,“