Piper otevřela dveře do dětského pokoje a my vstoupili dovnitř. Frannie v rohu přebalovala miminko. Otočila hlavu, a když mě uviděla, usmála se a okamžitě se rozplývala: „Jé, vaše holčičky jsou tak sladké!“

„Děkuju.“ Tohle mi říkali pořád, ale neměl jsem tušení, jak reagovat. Nebyl jsem si jistý, jak zlé by mohly být dvouměsíční děti pro nějaké srovnání. Tak jsem jen přikývl, usmál se a poděkoval.