Vyděšená vířící temnou vodou, Sidonie vychrlila vyznání v zoufalém proudu, jistá si, že ji řeka pohltí, pokud přestane mluvit. Za boží milosti.

O zlomek vteřiny později ji Julius odhodil stranou. Podlomila se jí kolena a ona se sesunula na kluzký beton, celá se třásla.

Trent stál omráčený, sotva mohl dýchat. <i>Jak je to možné? Jak mohlo… tohle? Takže to nebyla Sidonie, kdo mě zachránil?</i>

Tušil