<i>Stůj, kde jsi. Proboha, Lauro, kam ti to zase utíká mysl?</i>

Westonův hlas prořízl kabinu. „Tak na mě zíráš – lituješ rozchodu?“

„Ani náhodou.“ Laura trhla pohledem zpět k čelnímu sklu. Rozhodné ukončení tehdy bylo v jejích očích tím nejchytřejším krokem, jaký kdy udělala.

Kdyby zaváhala, mohla by znovu podlehnout té nebezpečně hezké tváři.

Weston se naklonil blíž, jeho hlas jako nůž prořezáva