Každé Gavinovo slovo dopadlo Quinn na srdce jako letní hrom – náhle, ohlušující, nemožné ignorovat, jako když Bůh sešle svůj hněv.

Než domluvil, po tvářích jí už stékaly slzy, horké a neúprosné, jako když se protrhne nebeská hráz.

Vzpomínky se rychle vrátily jako povodeň. Vybavila si, jak před ní Julius klečel a prosil ji, aby ho neopouštěla. Vzpomněla si, jak zapíjel prášky na spaní, a přesto cel