Tehdy mi jeho láska připadala jako loučení – něžná, prodlužovaná, zatížená hrůzou z toho, co čeká za úsvitu.

Pohyboval se pomalu, téměř zbožně, každý pohyb zahalený v něze.

Snažil se vtisknout do její paměti, zanechat svůj tvar na její kůži, svou chuť navždy na jejím jazyku.

Jako by se bál, že by mohla zapomenout, bál se, že by si už nikdy nevydělali další noc.

Dnešní noc byla jiná – syrová, naléh