Julius nechal svá víčka klesnout, poddávaje se jemnému přílivu spánku, který si ho konečně vzal.

Když se probudím, zítřek bude jistě další dobrý den.

Za úsvitu se však vynořil ze spánku do řevu, který znal až příliš dobře.

"Věděl jsem, že ten mizera poruší slovo! Slíbil mi, že se bude držet dál od tvého pokoje, a hned další noc to poruší!" hřímal Everett chodbou.

Julius ten řev slyšel už tolikrát,