Pro ni byl ten těžký dech jako píseň Sirén, lákající ji k prozkoumání každého nezmapovaného kousku jeho těla.

"Přestaň!" Julius vystřelil ruku a s náhlou silou uchopil její. "Prosím... už ne..."

Jeho hruď se zvedala a klesala v rozbouřených vlnách, rty pootevřené v mělkých nádeších, oči skelné touhou a mlhou nezadržených slz. Několik tmavých pramenů se mu lepilo na vlhké čelo a jeho rozepnuté sako