Laurin puls se jí divoce rozbušil v hrudi. Silueta, která rozdávala ty brutální rány – široká ramena, nelítostná přesnost – patřila neomylně Westonu Windoreovi.

Každá tlumená, masitá rána se rozléhala podzemní garáží a projížděla Lauriny nervy jako zoubkovaná čepel. Skoro cítila tu bolest, kterou Westonovy pěsti vytesávaly do těla toho druhého muže.

Nejprve Sylas vzdorovitě řval, proklínal a pliva