Lauřino tělo se napnulo, jako by jí páteří trhlo neviditelné lanko.

„Poslouchej dobře. Od této chvíle se ke mně nepřibližuj – bez ohledu na to, jakou výmluvu si vymyslíš. Já se k tobě taky nepřiblížím. Ať už budoucnost přinese cokoliv, budeš pro mě cizinec, nic víc.“

Ta slova, ledová a kovová, zadřela vzduch, jako když břidlice dře o sklo.

„Dobrá. Rozumím,“ zašeptala hlasem plochým, avšak neochvěj