Uvnitř sirotčince stála Dawn stranou. Její sobolí vlasy a inkoustově tmavé oči ji v Kandrii označovaly za cizinku. Každé dítě tam bylo sirotek, ale Dawn stále měla matku – ačkoli ta matka dýchala jen v tichu přístrojů.

Bez peněz od Megan by ani jedna z nich branou sirotčince neprošla.

„Mami, kdy se probudíš?“ šeptala. „Tak moc mi chybíš.“

Toužila vidět, jak se ta víčka zvednou, slyšet „Dawn, zlatí