Bowen jí dlaní zakryl ústa. „Ticho.“

Dawn přikývla, její malá brada se otřela o jeho dlaň.

Viděla to tělo už včera v noci, ale probudit se a spatřit ten výjev nepřipravená otřáslo každým jejím křehkým nervem.

„Tvoje maminka je... pryč. Jsi moc smutný?“

Kdyby zemřela moje maminka, zhroutila bych se. I když leží tiše v té nemocniční posteli, dýchá, a to dokazuje, že nejsem sama.

„Nejsem smutný,“ řek