„Dobrá. Poslechnu si, jak hraješ,“ řekl Everett vřele. Kdyby mezi nimi nebyla obrazovka, už by dítě vtáhl do náruče.

Ta dívka se Arlene ve skutečnosti moc nepodobala.

Přesto ho nutila na Arlene podvědomě myslet. Tehdy byla Arlene úplně stejná – neustále švitořila.

Zejména kdykoli se naučila něco nového, spěchala se mu tím pochlubit jako vzácnou trofejí.

Kdyby tehdy o Arlene nepřišel, pravděpodobně