„Včera v noci,“ odpověděla Dawn a v jejím hlásku byl znát hluboký soucit. „Tatínek měl strašnou noční můru. Byl tak ubohý. S maminkou jsme ho nechaly spát u nás.“

„Ubohý?“ zopakoval Rowan tiše a to slovo chutnalo jako železo.

Rowan se krátce, chladně zasmál. „Juliusi, odkdy ses naučil hrát si na oběť?“

Ten povyk drásal Juliusovy nervy a vyloudil mu na tváři zamračení. Příliš hlasité.

Pomalu otevře