Verity němě zírala na dívku, jejíž fénixové oči zrcadlily povznesený pohled pana Whitethorna; ta podoba udeřila v její hrudi jako zvon.

Pan Wooley stál za návštěvnicí a potvrzoval to, co ta podoba křičela – tahle jasná malá cizinka musela být tou pravou slečnou Whitethornovou, o které její matka vždycky mluvila.

Verity vždycky věděla, že je jen náhradnice.

Užitečnost jí kupovala jemné úsměvy, slad