Stejně jako když byli děti, takto ho objímala pokaždé, když byl smutný.

Vzhlédla a oči měla zalité slzami. „Kdybych si mohla vybrat, raději bych byla, kdyby se ti paměť za takových okolností nevrátila.“ Skoro dokázala cítit tu bolest, kterou si prošel.

Caleb ji poplácal po rameni, zlehka, ale pevně.

„Dokud jsi v bezpečí doma, na ničem jiném nezáleží. Jsi tady, a to stačí.“

Mezitím v pracovně White